Tuesday, 10 April 2018

Klárčin perníkový strýc

Kárka Č. se dnes přišla svěřit. Má v rodině jednoho člena, který je opravdu zvláštní, až nás z toho mrazí v zádech.
Ve svém Strahovickém příbytku Klárčin strýc Zdeněk totiž vytváří něco, na co je velmi lehké vybudovat si závislost. Sama Klárka říká, že: "Perník mého strýce Zdendy je nejlepší."

Po požití této návykové látky se dostavují stavy extrémní euforie a také zvýšená  sebedůvěra. Tato vlastnost je dána rozsáhlým uvolňováním serotoninu (hormon štěstí) do synaptických štěrbin ve vašem  mozku.  Pak totiž chcete další a další. Již bez tohoto perníku nemůžete žít.

Než si ale řekněme více o tomto požitku, povíme si o samotném strýci. 

Tento muž je v nejlepších letech, na čtyřicátníka je ve skvělé kondici, umí se postarat od o dům i zahradu a navíc dělá nejlepší perník. Žije ve Strahovicích v malém rodinném domku se svým dědou, jeho rodiče také žili ve Strahovicích, dokonce i jeho prarodiče žili v tomto malebném městečku. Jeho pra pra rodiče však byli z naprosto odlišných míst! Zde určitě pramení jeho skill a touha péct perníky.



Jeho perník je prý nadýchaný jako obláček letní noci a měkký jako matrace dormeo s paměťovou pěnou. Poté co jej sníte, máte prý pocit, jakoby jste se vznášeli.

Klárka si svůj první perník dala, když jí byli teprve čtyři roky. Od té doby se nemůže nabažit.
My doufáme, že se s námi jednou Klárka přijde podělit.

PS: Dámy, Zdenda je nezadaný!!!!


Thursday, 22 March 2018

Dominik nikdy nebude kuchař

Jak už název napovídá, dnes si budeme povídat o Dominikovi - chlapci jenž je nadaný na téměř vše. Dějepis ani matematika mu nejsou cizí. Umí řídit automobil ale i kamion, také umí jezdit na kole. No jak jsem již napsala, je nadaný téměř na vše! Tedy kromě vaření.


Nechte mne uvést vás do děje.

Je to už nějaká ta doba, kdy jsem se dozvěděla, že náš dobrosrdečný Dominik má sice dobré srdce, ale pokrmy připravené dle jeho receptury (přesněji tedy receptury Terky B., kterou Dominik napodobil) rozhodně dobré nejsou.

Bylo to na praxi na letišti v Ostravě, byl pochmurný deštivý den a Dominik měl chuť na nějaký ten pokrm, který by jej zasytil (je důležité, že se pak bude cítit alespoň na moment sytý, Dominik je totiž něco jako bezedná jáma na jídlo). V lednici a ve skříni na jídlo a vysavač (interní vtípek pro všechny, kteří žili po dobu praxe na ubytovně) nebylo ale téměř nic.

 "Co teď?!" pomyslel si a začal do sms zprávy vypisovat všechny položky, které má k dispozici:
  • Masox
  • Vodu z vodovodu (:
  • Zbytky kořenících směsí, které zde nechali předchozí praktikanti 
  • Tavený sýr
  • Strouhaný Eidam (mírně na pochodu, to ale Dominik zjistil o několik hodin později)
  • Mouka
  • Mléko, respektive zbytek mléka
  • Rýže

Odeslal tuto zprávu právě Terce B. Ta mu zanedlouho odpověděla se svým osvědčeným receptem, (ten jí dala její máma, které ho dala zase její máma a tak dál a tak dál) na kterém dle jejích slov "není co pokazit" (jak se později dozvíme, mýlila se. Šeredně se mýlila).

Dominik tedy začal vařit. Přivedl vodu k varu, hodil tam pár kostek předraženého Masoxu z místní jednoty a míchal. Jakmile se tyto kostky štěstí rozpustili, vhodil tam tavený sýr. Zde se vše začalo valit z kopce astronomickou rychlostí. Trojúhelníčky taveného sýru se ne a ne rozpustit. Dominik byl zoufalý a tak opět volal Terce B., která mu poradila "hodit tam ten strouhaný sýr". Jak řekla, tak udělal.

Nic se nestalo, jen se do podivně zbarvené vody dostala další složka, která se nechtěla rozpustit. Napětí ve vzduchu se zvětšovalo.
Nalil do bujónu mléko, prý aby jej zahustil. Poté dále míchal a míchat tuto nechutnou směs Masoxu, vody a herudek mléčných výrobků.

Za stálého míchání poté usoudil, že bude lepší tento lektvar vylít do hajzlu. Udělal dobře. Anička a Terezka se poté shodly, že tento "pokrm" by Dominikovi zaručeně roztrhal vnitřnosti. 

Nebudeme vám lhát. Tento proces míchání a následného vylévání do záchodu se opakoval několikrát, dokud se Dominik nerozhodl vzdát se. To je ale také jen dobře. Ten záchod by to už asi nezvládl.

Jak to nakonec dopadlo?  Nemusíte se obávat, Dominik nezůstal hladový. Jen díky Terezce s Aničkou si svůj žaludek zanedlouho naplnil lahodným bulgurem se zeleninkou, kuřecím párkem a kečupem. Celou tuto hostinou zakončil dvěma oplatkama jménem Mila, které Dominik skutečně zbožňuje (můj odhad je, že za měsíční praxi jich dokázal spořádat téměř 50).



Je to chlapec šikovný, chytrý a zručný, ale  všechny varuji, pokud vám Dominik nabídne oběd, který sám vařil, odmítněte, je to past! 

Friday, 16 December 2016

Filipova swagózní mikča

Už jsme tady zas!
Určitě se ptáte sami sebe, co se stalo, že tak dlouhou dobu nevyšel žádný článek, odpověď je jednoduchá: prokrastinace. Myslím, že každý z Vás zná tohoto zlořáda více než dobře a proto se tímto tématem dále nebudeme zabývat.

Jak již název článku napovídá, dnes se budeme zaobírat něčím, co je nám všem už velmi dobře známé a to není nic jiného než další článek do rubriky 'steal his look'. Tentokrát se zaměříme na Filipovu swagózní mikču.
Tato mikča je zcela novým módním přírůstkem do Filipovy už tak rozsáhlé sbírky stylového obečení. Sbírka je něco opravdu exkluzivního, jelikož do ní Filip vybírá kousky oblečení a doplňků jen té nejvyšší možné kvality a s vysokým podílem swagu. To značí i fakt, že je inspirována Stylem rappera Tygy.


Mikina jako taková by nebyla až zas tak pěkná, ovšem Filip jí dokázal vdechnout život a dát do ní trošku ze svého charazima, tím pádem se z mikiny stala právoplatná swagózní mikča.

Kde ji Filip získal? Koupil ji v rakouském Primarku. Ovšem jeho cesta za touto mikinou byla přinejmenším strastiplná. První se musel dostat do Vídně, to mu zajistil autobus. Za druhé se potřeboval dostat do nákupního centra a najít Primark.
To se sice může zdát jako jednoduchá věc, ale věřte, že to jednoduché opravdu nebylo. Díky Filipovým německým rysům jej neustále někdo zastavoval a ptal se na různé otázky, (na které Filip znal odpovědi, ale tlačil ho čas, a tak se odpovědím vyhl hlasitým "hhhhhhh nein"). Několik lidí s ním dokonce chtělo fotku, protože si mysleli, že je hvězda jedné nejmenované rakouské telenovely!
Filip je ovšem bojovník a prostě se tam prorval, šel jistě za vidinou nové mikiny do sbírky. Za to jej ceníme.
V moment kdy přistoupil ke stojanu s mikinami věděl, že tu s bílými ornamenty na rukávech musí mít. Našel svou velikost a šinul si to ke kase. Hodil na pult mikinu a 15 euro a hned když prodavačka vložila mikču do tašky, popadl ji a konečně šťasten odkráčel zpět k autobusu.

Říkáte si: "Sakra! Kde jen si mohu tento kousek pořídit!? Má jej Filip, musím ho mít taky!" a my vám mile rádi poskytneme odpověď. Sice si ji už nemůžete pořídit v Primarku, ale máme pro Vás téměř identické náhrady.
Filipovu swagózní mikču můžete koupit na následujících stránkách, pokud si však nevyberete, stále je tady možnost DIY (nebo Vám ji může uplést babča, to už by ale byla svetrová napodobenina Filipovy mikči).

Pánský Hip Hop top - pouze 776 Kč

Tenká mikča s vzorovanými rukávy - 924 Kč

Pokud Vám pouze mikča nestačí, a chcete se vlastnit celý Filipův outfit (viz foto), neklesejte na mysli! Exkluzivně pro Vás jsme našli odkazy na všechny komponenty tohoto outfitu, abyste se také mohli oblékat se stylem jako Filip.

Černo-černé botky značky crocs - 911 kč

Černo-orandžové funkční ponožky - 225 kč

Hugo Boss černé kalhoty - 4 199 kč

Doufáme, že se Vám článek líbil a inspiroval Vás ke koupi nových kousků do vašich šatníků.

Saturday, 21 May 2016

Basketballová hvězda Lucka

Psalo se 14. září 2008, byl takový ten typický sychravý večer, a malá Lucka se zrovna rozhodovala co dál dělat se svým životem. Byla už dost vyspělá, aby dokázala najít smysl jejího života, pro Krista pána, chodila už do třetí třídy!
Zapnula televizi a náhodně přepínala kanály, a když už to vypadalo, že bude muset další den jít spát, aniž by znala smysl jejího bytí, lucčina máma rozrazila domovní dveře a zakřičela : "Mám to!"
"Co máš?" Odvětila Lucka se strachem v očích.
"Budeš hrát basketbal Lucie!" Oznámila a šla udělat večeři.
Zbytek dne už spolu nemluvily, nastala tichá domácnost. Ale Lucka si byla jistá, že je to ono, že smyslem jejího života musí být basketbal. "Ball is life" řekla si a hned další den se vypravila do tělocvičny aby se zapsala do týmu 'krnovských basketek'.
Lucka v dresu
Je jasné, že Lucka je v týmu jedna z nejlepších, jednak díky její strategické mysli, ale také díky její výšce (Lucka je vysoká asi jako 170 centimetrů vysoký strom, takže opravdu vysoká).
Na dresu nosí číslo '10', a to hned ze tří důvodů :
1. Líbí se jí.
2. Nemá čas vymýšlet něco, co by mělo hlubší spirituální význam.
3. Jiné číslo už nezbylo.

Na obrázku můžeme vidět Lucku jak svůj tým vede vstříc vítězství
Lucka ale není žádný andílek! Při zápasech se nebojí zvýšit hlas na rozhodčí, nebo do nich dokonce vrazit! Při nedávném zápase se Lucce povedlo zakopnout o protihráčku, která se jen tak válela v útočném pásmu, a spadnou rozhodčímu přímo do náruče. Byl to pro ni šok, ale nebyla by to ona kdyby se rychle nevzpamatovala, a nedokončila hru. 

Lucka v akci
Lucka je osobnost a celý tým si dokáže ošéfovat, a když se někdo snad jen pokusí narušit její životní basketbalovou vášeň, jednoduše jej vymění. Je to totiž již 8 let co Lucka (nebo také 'Lucifer') hraje a proto bychom ji všichni měli obdivovat, stejně jako její cestu k vrcholovému basketu.


Naše basketka mimo jiné vyniká i v adrenalinových sportech, jako je například střelba z kuše nebo střelba ze vzduchovky, býčí zápasy nebo studium němčiny. 

Lucka na kurzu pro odstřelovače
Je nám zcela jasné, že se ihned po přečtení tohoto článku budete chtít zapsat na kurzy basketbalu, a to je jen dobře. Sportu zdar, nazdar!

Tuesday, 26 April 2016

Terčin super strýc Martin

Je to již dlouhá doba co jsme světu ukázali Terčina strýce Zlatoně (článek o Zlatoni) a málo který člověk by si snad pomyslel, že v Terčině rodině je další takovýto zajímavý člověk.
Ale  je to tak! Jmenuje se Martin  a my Vám všem povíme, kde se vlastně vzal.
Martin žije v líbezné, světem zapomenuté, vesničce Kunín u Nového Jičína (Officiální web) kde se svou manželkou Ivetou vychovává své tři caparty - Terčiny dva bratrance (jednomu je 17 let, je posedlý traktory, fotí si je, zaplavuje jimi svůj Facebook; druhý by se z celého srdce chtěl stát lesníkem, dokonce uvažuje o studiu na střední odborné lesnické škole) a její sestřenici, která je dle slov Terky 'samostatná kapitola'. Pár let zpátky chtěla Terce zcizit čokoládu, svině malá, za to ji vydědila a prý už není součástí rodiny. Inu, na Terčino jídlo se nevyplácí ani pohlédnout.

Vraťme se zpět k pozoruhodnému životu Martina. Stejně jako Zlatoň má i on spoustu koníčků, například rád plete košíky z papíru, škrobí kroje místnímu Jičínskému sboru, nebo chodí vypomáhat do Tonaku vyrábět klobouky. 
To ale není to nejlepší z jeho života! Martin má za sebou vskutku zajímavou minulost. Již jako malý chlapec toužil pomáhat lidem a dopomáhat jim dostat se přesně tam, kam potřebují - chtěl změnit svět k lepšímu. 
Stal se tedy ochráncem zákona. To si aspoň všichni mysleli...
Jednoho dne se ale odkryla krutá a překvapivá pravda. Terka se potřebovala dostat od Tesca k jejímu domku v centru a rozhodla se tak využít MHD. Nastoupila a nevěřila svým očím!

"Strejdo? Jsi to ty?" Zeptala se Terka řidiče.

"Čáu!" Odvětil vysmátý chlapík.
"Co tu děláš?!" Otázala se nesměle, a přistoupila k němu blíže.
"Řídím autobus." Odpověděl Martin a šlápl na plyn.
Terka se div nesklátila k zemi, tohle by jí nenapadlo snad ani v nejdivočejším snu. Při cestě k sedadlu řekla "tak ok" a na další zastávce (v centru, u jejího domu) opustila autobus se slovy : "Ahoj strýci Martine. Jsi můj hrdina"

Terka si tuto příhodu nechala pro sebe, ale pravda zanedlouho vyplavala na povrch - Martin byl policistou pár let, nic mu to ale nedávalo, a tak se stal řidičem autobusu.
Jen Bůh ví, kolika dalšími tajemstvími je opleten jeho život...

Sami můžete konstatovat, že Martin je opravdu úžasný člověk, a byl by hřích se o to nepodělit se světem!

Saturday, 19 March 2016

1.C bojuje o zájezd do Bruselu!

Krásný dobrý hezký den!
Dnes je nádherný víkendový den - sluníčko svítí, ptáčci zpívají a my si užíváme odpočinku.
Co nám však chybí ke štěstí je vítězství v soutěži o zájezd do Bruselu!
Celá naše třída potila krev při přípravách a následném natáčení tohoto videa a byli bychom nadevše šťastní, kdyby jste obětovali 2 minuty svého života a dali like na naše video (odkaz níže zmíněný). Znamená to pro nás hodně a přáli bychom okusit vítězství!


https://www.youtube.com/watch?v=pQPLhHt6Z28&list=PLIyGSXHUEsEqbMlVFxNaaR-DDomqDcqlj&index=12

Natáčení videa jsme si i přes pár potíží náležitě užili! Za zpracování videa vděčíme jen a jen Viktorovi, který si na jeho úpravě dal opravdu záležet!


V neposlední řadě bychom chtěli poděkovat Aeroklubu ( www.letistekrnov.cz ) za ochotu a vypůjčení letadla, bez Vás by to nešlo! 


Budeme rádi za každé sdílení a za každý like na výše zmíněném videu! 

Monday, 7 March 2016

Crew Viktorova blogu

Kdo vlastně píše články na tomto blogu?
Kdo se snaží proslavit Viktora?
Kdo za tím vším stojí?
Kdo je v pozadí toho všeho?

To jsou otázky které mnoho lidí trápí, a my můžeme s hrdostí odpovědět, že je za tím vším náš mladistvý spolek (tzv. crew).
A jak se naše skupina magických studentů vlastně skládá? Na to se zaměříme právě v tomto článku.

Tým Viktorova blogu se skládá z šesti fantastických občanů, kteří si své místo museli řádně vybojovat. Každý má svou předurčenou činnost, kterou plní jak nejlépe dokáže, a bez které by crew jednoduše nemohla fungovat.

První a snad nejdůležitější složkou týmu je Viktor, který svolil k tomu, abychom psali články o jeho pestrém životě plném čar, kouzel a výstav morčat v Žilině. Viktor, jak je již všem dávno známo, je mládenec, který si svého času na zemi užívá plnými doušky (ale nemyslete si, že je dokonalý, to ne. Dokonce i on má své mušky. To si ale necháme na příště! ). Rád lyžuje a píše básně o broucích a houbičkách na mytí nádobí. Také se vyzná v módě, jak si ostatně můžete všimnout v několika předchozích článcích. Velkou část jeho života strávil v Třinci, teď je ale vše jinak a Viktor (společně se zbytkem crew) studuje v Krnově na SŠ, a je tedy ubytován ve skromně zařízeném pokojíku na internátu naší školy. Jsme rádi, že zrovna my máme to štěstí Viktora znát osobně!


Kdo vymýšlí ta správná slova a úžasně trefné nadpisy? Ovšemže to není nikdo jiný než Terka F. Jedná se o opravdu milou mladou ženu s jasnou představou o jídle, kterou v cestě za ním nedokáže nic a nikdo zastavit. Terka již od raného dětství trpí postižením mimických svalů, tedy syndromem resting bitch face. Na toto onemocnění zatím neexistuje lék, ale my se každý den před spaním za Terku modlíme, abychom jí přivolali pomoc z hůry. Nelze si ani představit, jak by blog fungoval bez Terky, té hvězdy z Nového Jičína!


Ačkoliv se na první pohled může zdát, že Anet  v týmu nemá žádnou zvláštní funkci, není tomu tak! Anet má pro nás nedozírnou cenu, jelikož je to právě ta, která když se usměje, vyjde slunce a světlo zalije prašné silnice každého zapadlého městečka v okolí! Taky nás zásobuje jídlem a delikatesami které vozí až z dalekých zemí blízkého západu, což je pro nás opravdová čest! Každý moment strávený s Anet je jako kouzelná symfonie barev a různorodých pozitivních pocitů.


Nikdo z našeho týmu si nedokáže představit ani jediný den bez pozitivního přístupu a motivace od naší zábavné Jolky (Též známá jako Jolda, Jolča, Jola nebo Holka z lesa) která nám dodává sluneční svit a vílí prach pokaždé když je potřeba. Jolinka je prostě naše zlatíčko. Není snad ani možné pokračovat v psaní článků bez ní. Tato šarmantní dívka z lesíku pod Javorovým dokáže každý moment našeho všedního dne proměnit ve slavnostní událost.



Filip & Nicolas jsou dva články našeho týmu, které se projevují jen občas, (téměř nikdy) když z úst vypustí něco naprosto zábavného a naprosto zábavného, co prostě musíme použít do nějakého z článků. Nicolas je šarmantní a opulentní mladý mladík, který se snaží započít kariéru pilota. Filip má stupidní kecy, ale nemáme to srdce ho nechat uvázaného u stromu v lese, tak je prostě s námi. 














Naše crew je bezpochyby zcela žoviální společností, která snad vytrvá co nejdéle, protože obohacuje celý známý internet a je prostě super.